1. říční inženýrství,
kde je pozornost upřena nejen na výlučně technické
konstrukční zásahy, ale i na opatření
přírodě blízká. Pozornost je soustředěna i na
zásady ohleduplné antropogenní činnost
přímo v korytech vodních toků a v jejich
blízkosti. Taková činnost směřuje k
zajištění hlavních požadovaných
funkcí v oblasti hospodaření,
využívání a nakládání s
tekoucími povrchovými vodami, přitom však nevede k
poškozování a degradaci říční
krajiny, ale podporuje její ochranu před všemi
relevantními riziky.
2. fluviální procesy,
které jsou nejvýznamnějšími
geomorfními projevy v říční krajině v souvislosti s činností proudící vody. Jejich
poznání představuje nezbytný základ pro
úspěšnou aplikační činnost a syntézu
dostupných znalostí o aluviálních
tocích v oblasti říčního
inženýrství. Cílem je rozpoznání
odlišných charakteristických typů koryt a
vývojových fází toku včetně dynamiky jejich
změn a dále identifikace procesů formujících
říční koryto a jeho nivu včetně pochopení jejich
řídících mechanismů. Součástí je i
kvalitativní a kvantitativní popis procesů jako jsou
počátek pohybu částic sedimentu a chod sedimentu,
erozní a sedimentační procesy v korytě či vznik a
vývoj dnových útvarů, mechanismus
podemílání a sesouvání břehů,
zahlubování nebo změlčování
příčného profilu toku atd. Významnou
částí je i studium odezvy upravených
vodních toků na zásah do koryta způsobený
náhlou přírodní změnou nebo antropogenní
činností v říční krajině.
Společným základem pro obě části je podaný
souhrn teoretických poznatků a praktických zásad
pokročilé hydrauliky koryt s pevným dnem v oblasti
nerovnoměrného a prostorově složitého proudění,
turbulentních jevů nebo odporů způsobených zrnitým
dnem koryta či (břehovou) vegetací vystavené proudu.
